Historie destilace
Destilace rostlin má kořeny hluboko v minulosti. Záznamy se objevují už ve starověkém Egyptě 5000 let před naším letopočtem. Proces destilace dále zmiňují také babylonské klínopisné tabulky zhruba z roku 1200 př. n. l. kdy Tappúti-Bēlet-ekallim připravovala vonné směsi a zpracovávala rostlinné látky. V 9. století popsal učenec al-Kindí v Bagdádu destilační postupy i zařízení používaná při výrobě parfémů a rostlinných vod. V Evropě se znalosti postupně šířily také díky lékaři Hieronymu Brunschwigovi, který roku 1500 vydal tištěnou příručku o destilaci léčivých rostlin s názvem „Malá kniha o destilaci“. Tato kniha se stala okamžitým bestsellerem a v roce 1559 byla přeložena do českého jazyka. Brunschwig postavil svou medicínskou praxi na konceptu kvintesence (pátého elementu). Kvintesence je odvozena od Aristotelova pátého elementu, éteru, neporušitelné substanci nebeských sfér, která se na rozdíl od čtyř pozemských elementů (ohně, vody, vzduchu a zemi) pohybuje ve věčných kruzích.
Praktické hledání kvintesence se soustředilo na destilaci, proces zahřívání látky za účelem uvolnění jejich těkavých složek a jejich následné kondenzaci. Kvintesence není jen pátou položkou přidanou k seznamu čtyř. Je to princip, který je sjednocuje- země, voda, vzduch a oheň jsou oddělené a protichůdné. Kvintesence je to, co je drží ve vztahu, skryté vlákno, které vytváří uspořádaný celek ( více informací o tomto tématu najedete v našem blogu ).
České kořeny destilace
Také české země mají bohatou destilační tradici. Již ve 14. století, za vlády Karla IV., se v pražských lékárnách destilovaly rostliny pomocí jednoduchých skleněných a hliněných aparatur. Takto získané tekutiny se tehdy nazývaly „pálené vody“ nebo „bylinné vody destilované“. K významným osobnostem patřil Mistr Havel z Apoldy, osobní lékař Karla IV., který ve svých spisech zachytil dobovou lékárnickou a lékařskou praxi. Důležitý mezník přišel roku 1562, kdy v Praze vyšel český překlad slavného Mattioliho Herbáře. Lékař a učenec Tadeáš Hájek z Hájku jej rozšířil o české názvosloví a samostatné kapitoly věnované „umění destilování“. Čtenáři se v něm mohli dozvědět, jak připravovat například růžovou či chrpovou vodu a jak se tyto vody v tehdejší době používaly.
K tradici českého destilačního umění se řadil také renesanční učenec, alchymista a botanik Bavor Rodovský z Hustiřan. Praha i další česká místa tak byla mezi 14. a 16. stoletím významnými centry lékárenství, alchymie a zpracování léčivých rostlin. Dnešní výroba hydrolátů proto nenavazuje pouze na tradice Orientu či západní Evropy, ale také na pozoruhodné dědictví našich vlastních zemí. Destilace se tak po staletí vyvíjela z řemeslné dovednosti v přesnější způsob, jak z rostlin získávat vonné a aromatické vody. Pro La Éterra je tato tradice inspirací k současné, pečlivé práci s rostlinami.
Co je hydrolát
Hydrolát, někdy označovaný také jako hydrosol nebo botanická voda, je jemný aromatický produkt vznikající při parní destilaci rostlin. Je to samostatný komplexní produkt s vlastním složením, vůní a charakterem, obsahující zcela jiné biochemické vlastnosti než čistý éterický olej nebo bylinný odvar. Obsahuje (lipofilní) olejomilné látky a (hydrofilní) vodomilné látky. Právě tyto složky tvoří terapeutické srdce hydrolátu. Vzniklý hydrolát si můžeme představit jako transformaci, jejímž prostřednictvím se uvolňují nejjemnější složky rostlin, jejich esence, jejich duše ..nebo také pátý element – éter. Hydroláty jsou dokonalým otiskem rostliny a obsahují její bytostné poselství.
Jak hydrolát vzniká
Z hlediska fyzikální chemie se jedná o koloidní systém a proces parní destilace. Při destilaci prochází vodní pára rostlinným materiálem – například květy, listy, jehličím a rozrušuje buněčné struktury, konkrétně trichomy, siličné váčky. Teplo a pára uvolňují z rostliny těkavé aromatické látky, které jsou unášeny do chladicí soustavy. Tam se pára ochladí, zkondenzuje a znovu se promění v kapalinu.
Každá rostlina vytváří jiný hydrolát
Výsledná podoba hydrolátu závisí na druhu rostliny, použité části, jejím původu a kvalitě, době sklizně i na samotném vedení destilace.U siličnatých rostlin, jako jsou levandule, růže, máta nebo rozmarýn, může při destilaci vzniknout hydrolát i oddělitelný éterický olej. Tyto hydroláty bývají výrazněji aromatické.
Také rostliny, které nevytvářejí snadno oddělitelný éterický olej – například kopřiva nebo černý bez – mohou však poskytnout velmi hodnotný rostlinný destilát. Jeho vůně bývá velmi jemná, zelená či bylinná. Slabší vůně však neznamená nízkou kvalitu ani nepovedenou destilaci. Každá rostlina se při destilaci projevuje svým vlastním způsobem.
Jemná podoba rostliny
Hydroláty obsahují aromatické a další důležité esence v jemné podobě. Díky tomu představují jemný způsob, jak přivést rostliny do každodenního života. Mohou doprovázet osobní péči, odpočinek, chvíle zklidnění i přirozené provonění prostoru.
V hydrolaterapii jsou vnímány nejen prostřednictvím svého složení, ale také skrze vůni, smyslový prožitek a vztah člověka k rostlině. Toto tradiční a celostní pojetí však není náhradou lékařské péče.
Co hydrolát obsahuje
Složení každého hydrolátu závisí na konkrétní rostlině, použité části rostliny, způsobu pěstování, době sklizně i samotném průběhu destilace. Hydrolát z Rosa Damascena identifikoval přibližně 26 těkavých aromatických sloučenin. Podrobnější informace naleznete v knize: „Understanding Hydrolats: The Specific Hydrosol for Aromatherapy“ Len Price and Shirley Price
Hydroláty mohou obsahovat například:
organické kyseliny a další ve vodě rozpustné látky
terpenové alkoholy, například linalool nebo geraniol
aldehydy a ketony, které se mohou podílet na aromatickém profilu rostliny
další těkavé a ve vodě rozpustné aromatické sloučeniny
hydroláty mají obvykle mírně kyselé pH, jehož přesná hodnota se liší podle druhu destilované rostliny
Přímé spojení vůně, paměti a emocí – ČICH
Čich patří mezi naše evolučně velmi staré smyslové systémy. Jeho výjimečnost spočívá mimo jiné v úzkém propojení čichových drah s oblastmi mozku, které se podílejí na emocích, paměti a vytváření asociací.
Proto může jediná známá vůně během okamžiku vyvolat vzpomínku na místo, člověka nebo událost, kterou jsme možná mnoho let vědomě nevybavovali.
Když se z hydrolátu uvolní těkavé aromatické molekuly a vdechneme je, dostávají se do nosní dutiny, kde interagují s čichovými receptory. Informace je následně prostřednictvím čichového systému předávána do mozku, kde vzniká samotný vjem vůně a mohou se aktivovat také vzpomínky a emocionální asociace.
Právě proto pro nás vůně není pouze příjemným doplňkem. Vůně rostlin může ovlivnit naše subjektivní prožívání, atmosféru okamžiku a pocit pohody či uvolnění.
Čisté hydroláty nám umožňují vnímat aromatický charakter rostliny v mimořádně jemné podobě. Mohou se stát součástí každodenní péče, chvíle zastavení, relaxace i osobního rituálu.
Hydrolát je tak mnohem více než jen aromatická voda. Je to vodný destilát rostliny nesoucí část jejího jedinečného chemického a aromatického profilu – v jemné podobě vhodné pro každodenní použití.
Čistota a uchovávání
Pravý hydrolát je živý přírodní produkt. Protože jeho základem je voda a u variant bez konzervantů není přítomna syntetická ochrana, vyžaduje mimořádně čistou výrobu, šetrné plnění a správné skladování. Jeho kvalitu ovlivňuje také čerstvost rostlin, použitá voda, čistota destilačního zařízení a způsob uchování.
Proto v La Éterra vznikají botanické hydroláty řemeslnou parní destilací v malých šaržích s důrazem na dokonalou kvalitu.
La Éterra – poselství rostlin v každé kapce.Text